Polosamota Buchov

Zpětná textová navigace

                         
     Buchov byl dříve jen zemědělskou usedlostí, v minulosti ovčínem, kontribučním špýcharem pro okolní obce i sídlem pohodného. Název Buchov se v oblasti objevuje hned dvakrát. Druhá – starší osada – stojí nedaleko Miličína při silnici na Tábor. Tam byla tvrz, na níž sídlil Zbyněk z Buchova, jeden ze čtyř husitských hejtmanů. Je pravděpodobné, že zakladatelé mladšího dvora Buchov přišli právě z tvrze od Miličína.
     První písemná zmínka o Buchově je z roku 1413, kdy se připomíná Beneš z Buchova. Jméno Buchov znamenalo původně Buchův dvůr. Společně s Holčovicemi a díly v Čestíně, Lažanech a Velíši tvořil samostatný statek. Roku 1589 seděl Jan Sladký z Peclinovce na Buchově. Po něm se stali vlastníky Chobotští z Ostředka. K roku 1669 je v Buchově připomínán ovčín. V roce 1693 prodal Rudolf z Talmberka a na Jankově část jankovského panství a to:“…zámek postupický se dvorem, ves Postupice, tvrz a dvůr v Buchově, vsi Milovanice, Holčovice, Čelivo, Habrovku, zámek pustý...„ svému bratru Janu biskupu královéhradeckému. Po něm zdědil postupické zboží jeho synovec Jan František z Talmberka, který již v roce 1699 prodal Postupice Ferdinandu Františku z Říčan a ten v roce 1717 Františku Adamovi z Trautmannsdorfu.
     K roku 1739 je v Buchově připomínán pohodný Těsnohlídek. Živnost se udržela až do 20. století a ještě roku 1925 je zmiňován pohodný Kaiser. Po nařízení císařského patentu z 9. června 1788 byl v Buchově zřízen „kontribuční špýchar“ pro Milovanice, Čelivo a Holčovice. Obilí z těchto sýpek se používalo v případě neúrody k setbě v následujícím roce.
     Buchov zůstal součástí jemnišťského panství až do roku 1849, kdy se po zrušení vrchnostenské správy stal osadou nové politické obce Čelivo. S ní byl po roce 1970 spravován jako část obce Postupice. V roce 1880 žilo v Buchově ve čtyřech domech celkem 45 obyvatel. V roce 1970 klesl jejich počet na 16 obyvatel a v roce 2006 na 5 usedlých.

Text: Petr Slavíček